Naše vlčanda Elina (Elík) nás opustila v nedožitých 14 letech, byla to fenka opět s obrovským temperamentem. Elina nebyla sice mým psem, ale manželova služební, kterou dostal na hlídání rybníků proti pytlákům. Její máma sloužila u pohraniční stráže a pro její mírnou povahu byla její štěňata předána rybářům. Ona byla opravdu mírná, dokud nepotkala stejně velkého psa, nebo většího, zvlášť vlčáci ji vadili, asi chtěla být na světě jen ona. A my tě Elíku přesto milovali, s tvou hlavičkou trochu nakřivo a s tvýma ouškama ne úplně výstavníma. Děkuji za to jak si v lese našla Honzu s Jakubem, když já sbírala borůvky a oni se ztratili a vůbec za všechny ty hezké chvíle. Měj se tam nahoře fajn a proháněj zajíce.



 Jezevčík Filip - Filip k nám přišel, když bylo našemu nejstaršímu Honzovi 12 let. Jednou jsem si nezodpovědně postěžovala před mým otcem, že Elina se nechce moc mazlit. Dokonce  miluje takový ten výcvik a dril. Ne a ne ji rozmazlit. Tak druhý večer někdo zvoní a podává mi štěňátko, že prý to chci. Filípek si moc oblíbil Honzíka, kam se hnul, tam byl i on. I u televize v obýváku nejdřív umyl sebe a pak Honzíka od hlavy k patě. Filípek se však nedožil ani roku, osudným se mu stal útěk za Honzíkem, který jel na rybářský kroužek. Srazilo ho nákladní auto. Pro všechny to bylo velmi těžké, zvlášť pro Honzíka. Tam nahoře už nic nejezdí, takže s Elíkem Filípku přeji pěknou lítačku.




  Barunka - pro Barušku jsme si jeli až k hradu Bezděz, obec se jmenovala Zbyny. Barušce měly být tři roky, mně se zdála  starší, ale to nevadí. Jako dnes si pamatuji vycházku kterou jsme uskutečnili v květnový podvečer, když jsme přijeli. Rasta Báru přivítala s nadšením, vydali jsme se kousek k druhé zahradě, abychom sebou vzali i vlčandu Elinu. Bára se sama zastavila u plotu, muž pustil Elinu. Dvě velké dominatní feny se setkávají a vypadá to jakoby se už dávno znali. Bára běží po louce, padá na záda a nadšeně se válí v trávě. Pokud se více vzdálí a nevidí nás, rychle se vrací. Tak to dělala po celou dobu co byla s námi, poslušná, vyrovnaná, nekonfliktní. Ze začátku měla trochu problémy, než si zvykla a pochopila, že ji budeme mít rádi jako ostatní. Ošetřili jsme dost velké zanícené otlaky, doléčili ekzem na ocase, přistřihli a načesali srst a byla tu Bára, i když ne úplně čistý retrívr (tenkrát jsem vůbec netušila, že někdo může takto klamat), ale krásná holka to byla. Když si zvykla neustále nám dokazovala svou vděčnost, chvilku ležela a pak se vydala všem doslova a do písmene lízat ruce. Lehla si a zachvíli zas. Jako jediná s námi hlasově komunikovala, neustálým mručením a dobráckým vrčením nám něco vysvětlovala. Moc milovala sladké a když ležely na stole sušenky, neustále do nás packou strkala a hlavou ukazovala, cože ji vlastně máme dát. Když někdo jedl a ona uznala, že by ji to také chutnalo, přišla ke mně packou mi jednu vrazila a hlavou kývala tím směrem, znamenalo to, ať mi také dá. Byla zdatná plavkyně, v plavání trumfla i Rastu, vrhala se do vody s velkou kuráží. Také sníh a hlavně aporty byli její vášní.
Dnes v jednu v noci mě zbudil naléhavý štěkot Iris, šla jsem se podívat a Bára byla trochu zkroucená a na první pohled bylo vidět, že již nežije. Ostatní psi byli venku, pouštěl je Honzík. Pouštěl je v půl jedné. Nevím jestli se vylekali a chtěli ven. Je pravda, že když se vrátili, byli smutní, takové smutné oči. Rasta nechtěla být v místnosti ani potom, co jsme Báru odnesli.
Nejhorší je, že Barunka umřela v době, kdy už jsme všichni byli přesvědčeni, že je už všechno za námi. Nevíme, co se přesně stalo, jen že to bylo rychlé, Báru nic nebolelo, snad praskla tepna, embolie, infarkt. Chodila už na procházky, byla veselá, ještě ve22 30, se byla vyvenčit. Dnes jsme měli jet na vyndání stehů a jí slibovala dort s piškoty jen pro ní, na oslavu uzdravení. Určitě jsem na moc věcí, co Bára milovala a dělala, zapomněla. Dnes jsme Barušku pohřbili a ostatní pejsci se s ní také rozloučili, vypadala, že jen spí.
Baruško byla si moc hodná a rozlobila si nás jen jednou, dnes 31.1. 2008, tím, že si nás opustila. Barunko, zlatíčko, milovali jsme tě a nikdy na tebe nezapomeneme! Pozdravuj tam nahoře Filípka a Elinku!




31.1. 2009 dnes je tomu rok co jsi od nás odešla do psího nebíčka. Pořád si o tobě povídáme,dáváme tě ostatním zlobivcům za vzor. Zdravíme tě i všechny pejsky do psího nebíčka.Nikdy nezapomeneme